Dostala jsem pěstí....

     ...a to od sebe samé. Součástí mého špatného období je i melancholická nálada. Takže jsem si před třemi dny prohlížela fotky ze střední a vzpomínala, jak mi v té době bylo fajn. No a pak se to stalo. Uvědomila jsem si, jak strašně jsem přibrala. Jako vím o tom, ale jak jsem zvyklá své tělo "vídat" každý den, nějak mi nedocházelo, jak moc je to viditelné.
     Patřím mezi ty lidi, co o hubnutí mluví, ale nikdy se k tomu nedokopou, až donedávna. Nejen, že se v tomhle těle necítím dobře, ale musím uznat, že už se cítím i naprosto nepřitažlivě a to sebevědomí taky není, co bývalo. A tak jsem se konečně odhodlala něco s tím udělat. Předem jsem si stanovila pravidla, jelikož diety prostě držet nechci, nejen, že si myslím, že to není úplně zdravé, ale především je to na celý život a já si vážně neumím představit, že bych prožila život plný odříkání a hladová, nehledě na to, že když mám hlad umím být pěkně protivná :D Takže mým hlavním tajemstvím je přemýšlet o tom, co jím.
     Dříve jsem ve škole hlad zahnala párkem v rohlíku a nepřemýšlela o tom, co do svého těla dávám, hlavně, že jsem se něčím zaplácla. Nebo jsem celý den nejedla a pak se večer nafutrovala. Prostě všechno špatně. Taky začnu s pohybem. Jelikož jsem ale už psala, že ve svých dvaadvaceti mám téměř odrovnané nohy nemůžu začít aerobikem nebo zumbou. A proto jsem se uchýlila k plavání, chůzi a a malému cvičení doma. Vím, asi nic moc, ale i tohle je pro mě úspěch.
     Takže doufám, že mi tenhle přístup vydrží hodně dlouho, že se budu líp cítit a že to bude časem i vidět :) Vím, že je to možná hloupost, ale už po těch třech "nového života" je mi líp, jak na duši, tak na těle :) Snad jsem Vás úplně neunudila, ale chtěla jsem se z toho vypsat. Mějte se krásně :)

Bubble.